Na vrcholku Slieve League

Jo tohle je přesně to místo, kam bych si stoupnul a dokázal strávit hodinu jen ve větru ála Titanic...

Krásné místo. Skály strmé podobně jako na Moherských útesech. Úplně se člověku tají dech, když tam stojí. V tu chvíli bych chtěla mít křídla...

Mě se točí hlava, jen se na ten obrázek dívám...ale riskla bych to a stoupla si na okraj...

Tahle úžasná fotografie mě oslovila již při diashow, kdy nám Martin popisoval ten pocit stát tam nahoře a dívat se dolů. Mám takovou zvláštní závrať - vadí mi věže kostelíků a rozhleden, kde je pouze zábradlíčko. Ale stoupnout si na skálu a podívat se dolů, s tím nemám vcelku problém. Ale při zmínce o 600 metrech se mi přeci jenom udělalo trochu nevolno a vzpomněla jsem si na film Alone on the wall a představila si horolezce zdolávající tyto vysoké stěny. Ta fotka má svoje vnitřní krásné kouzlo. Myslím, že postavit se tam nahoru, aspoň 3 metry od okraje, a zhlédnout dolů pod sebe musí být pro člověka velice osvobozující pocit... Snad se tam někdy podívám!

Tak tohle je magické místo,jak už svou okolní krásou, tak i podivným chováním větru okolo.
Když jsem tam byl před dvěma roky, tak jsme se právě tady zastavili na "panoramatickou svačinku". Její součástí byla mimo jiné i jablka. Po dobu "sváči" panovalo kupodivu všude okolo absolutní bezvětří. Pak došlo na likvidaci ekoodpadu - ohryzku hodem do moře. To jsem si alespoň myslel, že dělám. Ohryzku se okamžitě zmocnil vítr nad mořem za hranou převisu a ten, původně hozený před nás, se rozrotoval a přistál zpět na trávě za našimi zády. Nemusím asi říkat, že náš odchod odtud se poněkud protáhl. Všechny ohryzky nakonec skončily za našimi zády a následně v batohu. Moře nepřijímalo.
Navíc pokud byste se na tyhle úžasné útesy dostali, tak doporučuji jít od tohoto místa ještě dál, protože se dostanete přímo k tzv. "One man passu" (tedy "průsmyku jednoho muže"), kde je po obou stranách celkem prudký sráz na jedné straně do moře a na té druhé do hlubokého údolí. Rozhodně bych nechtěl spadnout ani na jednu stranu. Jak už samotný název napovídá, hřeben průsmyku je tak akorát široký na to, aby po něm prošel jeden čolvěk. Náš kamarád, který v Irsku několik let bydlel a nachodil tam spoustu kilometrů se nechal slyšet, že výlet na Slieve League byl ten nejlepší, který kdy v Irsku absolvoval. I pro mě byla návštěva těchto nádherných útesů nezapomenutelným zážitkem a rozhodně bych ho každému, kdo vyrazí do Irska doporučil. Kdo ví. možná vám také budou padat ohryzka za záda...

Podělte se a přidejte svůj komentář:

Pravidla komentářů

Omlouváme se, ale vkládání komentářů bylo z technických důvodů dočasně vypnuto.