Obrův chodník, Giant's Causeway

Moje zážitky z cesty do Irska:
Pak už jsme definitivně vjeli do Severního Irska. Projeli jsme předměstím Derry (anglicky Londonderry) a směřovali na severovýchod k Severnímu průlivu na Giant's Causeway. Silnice vedla po útesech možná 100 m vysokých, kde nás od propasti dělila pouze kamenná zídka ani ne metr vysoká. Silnice se klikatila a byla nebezpečná. Tyto skutečnosti patrně nevnímal řidič našeho autobusu a nepřiměřenou jízdou přivodil vážnou kolizi, když v jedné pravotočivé zatáčce nezvládl řízení, šikmo narazil do zídky a až o ní se zastavil. V té chvíli jsem měl hlavu opřenou o sklo a všechno jsem viděl. Byl to nepříjemný zážitek. Ihned jsem si uvědomil co se mohlo stát a v podvědomí jsem si dokreslil proraženou zídku a pád autobusu do hloubky. Pocit bezmoci je hrozný.
Leč osudovým výhrůžkám neměl být konec. Po několika minutách jsme dojeli k legendární cestě obrů zvané Giant's Causeway. Tvoří ji čedičové pilíře, které vypadají jako postavené šestiboké tužky. Tato cesta se svažuje do moře, kde je zaplavována vlnami. Stál jsem na konci s Janou a podle přílivových vln odhadoval, kam až můžeme sejít, aby nás vlny neumáčely. Jedna, druhá, třetí, čtvrtá vlna končí ve stejném bodě. "Až tam můžeme jít", říkám jí. Trochu nedůvěřivě, ale šla za mnou. Pak přišla vlna, která nás promáčela až po kolena a současně zalila cestu zpátky. Museli jsme pár vteřin počkat a pak přeskákat do vyšších míst. Otočili jsme se a v místech, kde jsme stáli se převalila vlna snad jeden a půl metru vysoká! Zůstat na tomto místě by možná znamenalo smetení do mořských vln. V tu chvíli mě Jana určitě vůbec ráda neměla. Osud se spokojil pouze s tím, že jsem při zpáteční cestě do autobusu ještě notně zmokl.

Ďáblovy schody jsou krásné, i báj k nim o obrech. Špatné nebylo pak při odjezdu zastavit se v blízkém městečku Bushmills, kde je údajně nejstarší palírna whisky na světě s názvem The Old Bushmills Distillery Co. Ltd. Z roku 1608. Dá se sem od „schodů obrů“ dostat jednou z nejkratších parních železniček, jakou jsem kdy jel, v délce dva a půl kilometru. Něco málo jsme zkušebně popili, něco málo zakoupili a vyrazili dál do zeleného irského ostrova. Předtím jsme se ale ubytovali (ve svých stanech) v Bush karavan parku manželů George a Reby Hendersonových na okraji Bushmills s krásnými "blonďatými" kravami a „kulturní místností“, kde jsme si uspořádali podobně „kulturní“ večer se zpěvem a českou a irskou muzikou.

Podělte se a přidejte svůj komentář:

Pravidla komentářů

Omlouváme se, ale vkládání komentářů bylo z technických důvodů dočasně vypnuto.