Papuchalci na útesech

...no a tady bych řekla, že už jsou živí..a ty parádnický oranžový tlapky jsou fakt srandovní..

Odpověď na hádanku: nejdřív ať jsem počítala jak jsem počítala, tak jsem viděla tři, ale jsou tam nakonec vidím čtvrtýho papuchalka :D

S tím větrem je to pravda. Na Islandu bývají tak silné větry, že jsem nemohla pochopit, jak tak malý ptáček s tak malými křidélky může v tom šíleném větru létat. Když se mnou vítr cloumal tak, že mě málem srazil z útesu. Fotit jsem musela v sedě, aby mě to neodfouklo.
A ještě jedna zajímavost: Jsou to úžasně šikovní ptáčci. Viděla jsem , jak někteří Papuchalci mají v zobáčku několik malých rybiček najednou. Třeba čtyři, pět rybiček. A všechny pěkně srovnané stejným směrem. Takže všechny rybičky měly hlavičku na stejné straně. Nechápala jsem, jak si je při lovu může naskládat všechny stejným směrem. A také, jak může chytit další rybičku, aniž by mu ty ostatní, které již v zobáčku má, vypadly. To je pro mě prostě nepochopitelné.

Vidět tyto nádherné a zajímavé ptáky zblízka je něco úžasného. Pamatuji si hodiny, které jsem proseděla na útesech ostrova Grímsey, a sledovala jejich ladné pohyby,žádné výkřiky, jen zvuk křídel...a pokoušela se dostat blíž a blíž.
Mořští papoušci – tak se místy říká vzpřímeným, podsaditým černobílým ptákům s nezaměnitelným rudooranžovým zobákem. Papuchalk bělobradý (Fratercula artica) dorůstá výšky až třiceti centimetrů a váží kolem půl kilogramu. Papuchalci žijí ve velkých koloniích při pobřežích a ostrovech severní a střední části Atlantického oceánu. Na Islandu i Faerských ostrovech se stali “národním ptákem”, jejich obrázek vás pronásleduje všude.
V Evropě papuchalk hnízdí na pobřeží Norska, jihozápadního Švédska, Irska, Islandu a Francie. V době hnízdění se zdržuje ve střední části Atlantickéo oceánu. Ptáci sem přilétájí ve velkých houfech k pobřeží a vyhledávají travnaté svahy, kde si mohou snadněji vyhrabat hnízdní nory, dlouhé jeden až dva metry. Ptáci hrabou nory nohama, pomáhají si i zobákem. Obydlí má i několik chodeb. Samička snáší v květnu jedno poměrně velké bílé vejce, v sezení se střídá se samečkem po dobu 42 dnů. Vylíhnuté mládě je značně nesamostatné, musí se další měsíc a půl krmit rybami.
Stejně jako komicky vypadají, tak i létají. Jejich křídla jim neumožňují doletět příliš daleko, ale zato potápět se s nimi umějí přímo mistrovsky, šedesátimetrová hloubka pro ně není přěkážkou. Z hlubin tak často vynáší v zobáku až dvacet drobných rybek.
Tito krásní ptáci však mají kolem sebe řadu nepřátel – lišky, velké racky, ale především lidi. Ti totiž papuchalky považují za pochoutku. Na Faerských ostrovech je pak přímo národní pochoutkou. A tak se symbol Islandu objevuje stále častěji spíše na talíři.

Moc se mi to líbí. Ještě jsem tam nebyla. Určitě by to pro mě byla velká zkušenost a velice obdivuji fotografa, který Island jak je vidět zná.
Stačí jedna fotografie a jsem tam :-)

Myslím,že na fotografii je 5 papuchalků.Jsou krásní,setkali jsme se s nimi na Aljašce,a jednoho plyšového jsme dovezli domů synovi.

POZOR POZOR brachove, uz jdou zas ti turisti.... :-))

velitel papuchalců Tak pánové na místa začíná Miss papuchalců to se jen tak nevidí tak na své místa!!!!!!

Podělte se a přidejte svůj komentář:

Pravidla komentářů

Omlouváme se, ale vkládání komentářů bylo z technických důvodů dočasně vypnuto.