Kdysi dávno přišli do lomu Helgustadir šikovní strojaři, s koňmi přitáhli důlní stroj a na místě jej sestavili. Vše pečlivě smontovali, poctivě utáhli každý závit, každou matku spojili s jejím šroubem. Důlní stroj pak roky pracoval, byl opečováván, promazáván, dotahován. Jednoho dne ale všichni odešli a nechali stroj stát tam, kam jej kdysi postavili. Nikdo jej dále nečistil, nemazal. Po letech vše úpí pod nánosem rzi. Jen matky a jejich šrouby se těší z věčného spojení.
Leze, leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze...co je to?
Koroze!!!
Vloženo: 13.4.2010, 9:02
To mají v lomu Helgustadiv kliku že jsou na Islandu, u nás by to možná ani nestihli namazat a ani odejít a matky by se už těšily ze spojení jenom s kovošrotem.
Nataša
Vloženo: 16.4.2010, 6:37
To jsem na přednášce postrádala - Martinova milovaná rez! Už jsem se obávala, že Tvá láska vyprchala.
Vloženo: 19.4.2010, 21:01
Kdepak, stará láska nerazaví :)
Frištenský
Vloženo: 20.4.2010, 15:20
no, tady spíš stará láska rezaví...
Inspiruje Vás tento obrázek? Líbí, nelíbí? Byli jste tam? Máte odtud zajímavý zážitek, radu, zkušenost?
