Carské Selo - Kateřinský palác

Puškin je překrásný, ale ... se vstupem je to horší. Máte 2 možnosti - první - stát frontu a nemusí Vás pustit, druhá možnost - zaplatit vekslákům a máte vstup zajištěn. Před vstupem Vám zahraje kapela, za Eura i Německou státní hymnu, Jantarová komnata -jediná místnost kde se nesmí fotit. Nevynechat zahradu s jezírkem. Na půl dne máte skvělou podívanou. Opravdu to stojí za to.

Při oslavách 300 let Petrohradu se slavnostně otevírala Jantarová komnata. My tam byli den před tím, než ji otevřel president Putin s kancléřem Schredrem a komnatou jsme procházeli, aniž bychom to hlavní viděli. Byla před ní vysoká plenta. Napadlo mne zvednout ruku s foťákem (nebyl to digitál) a "něco" zachytit. A povedlo se.

V jantarove komnate jsme fotit mohli, mam spoustu fotek... Byli jsme tam rok 2003 (300 let Petrohradu), hned po jejim oficialnim otevreni. L.

Při pohledu na tuto fotografii, vzpomínám s nostalgií na svou návštěvu v r. 1990. Návštěvu Petrohradu, tehdy ještě zvaného Leningrad a jeho přilehlého okolí. Není nic krásnějšího, než ruská architektura paláců a kostelů a to vč. vnitřního vybavení. Je na pohled povznášející a ušlechtilá, honosná i ohromující. O to smutnější je uvědomění si propastného kontrastu chudoby většiny občanů Ruska, mnohdy nezaviněně přežívajících na hranici života a smrti. Už t e h d y jsme se setkávali s invalidními žebráky na ulicích, s muzikanty v ošuntělých kabátech, vydělávajícími si na živobytí pouliční hrou. I s okny polepenými novinovými papíry na místo záclon a s regály zejícími prázdnotou v obchodech s potravinami... Pohled turisty je proto, přes všechnu nabízenou nádheru velmi zkreslený. Jednou větou je Petrohrad znakem LESKU A BÍDY novodobého věku !!! A marně hledám odpověď na svou otázku: ...pro Boha, je to opravdu Evropa jednadvacátého století ?

Jela jsem přes Helsinskou cestovní agenturu, která to už měla vychytané, takže jsme tam jeli brzy ráno - přijeli jsme tam v devět hodin a měli jsme asi hodinovou prohlídku. Když jsme se o hodinu a půl později dostali ven, byla před palácem už docela solidní fronta.
V jantarové komnatě jsem nefotila, protože nám průvodkyně říklala něco o tom, že to škodí jantaru (normálně fotím naprosto cokoliv a kdekoliv - i ruské policajty a vojáky, ale slečna na nás byla celou dobu strašně hodná a zrcadlovka dělá při focení kravál ...).
Nejdrsnější byly fotografie a obrazy na kterých byl zachycen palác po odchodu nacistických vojsk - obraz naprosté zkázy - skoro se ani nechce věřit, jak krásně byly všechny (zpřístupněné) místnosti zrekonstruovány. Ani se mi nechtělo věřit, že se tam něco stalo.

Podělte se a přidejte svůj komentář:

Pravidla komentářů

Omlouváme se, ale vkládání komentářů bylo z technických důvodů dočasně vypnuto.