Hrad Devín

Krásné

Když jsem stál pod tímto hradem, byl jsem jeho velikostí a situováním v krajině ohromen.

Byla jsem tam, když mi bylo asi sedm, a pamatuju si spíš takový útržky. Před vchodem rostly černý moruše, který jsem jedla prvně v životě, a připadaly mi jako ostružiny na stromě, ale ne tak kyselý. Na tabulích na jakémsi nádvoří byly fotky z archeologickejch výzkumů, a já si pamatuju na jeden náhrdelník z Velký Moravy, kterej měl uprostřed takovou mušli. O kousek dál jsem našla kamínek, vypadal jako ta mušle. A já si myslela, že mám taky něco podobnýho, vzácnýho. Ale ten kámen byl jen uprostřed prasklej. Pak si pamatuju nějaký sklepy, nebo co to bylo, a ve vitríně starý dýky a náušnice. Nebo taky, že ta malá věžička v popředí se jmenuje Mníška, to je česky jeptiška, protože tam z ní skočila do Dunaje nešťastně zamilovaná jeptiška. Teď je pod hradem ještě silnice, ale v tý době tam tekl Dunaj. O kousek dál se špinavá, hnědá a zakalená Morava mísí s Dunajem, a vytvářejí spolu nádhernej obrázek, protože ten je tak krásně modrej a jasnej, až se vám zatají dech. Díváte se přes něj, a na druhý straně vidíte Rakousko. pro malou holku, co může za svou vlast považovat Česko i Slovensko, to byl první pohled do cizí země, i když bydlíme na severu Čech, a je to blízko do Německa. Stála jsem tam, apřipadalo mi to jako rozhraní tří zemí: Slovenska, Rakouska a Maďarska, i když to je kousek dál.

...Tam, kde je slyšet nářek ...
Na bílé vápencové skále se vypíná tzv. Panenská věž. Nazvaná tak kvůli něšťastné a nenaplněné lásce mezi hradním pánem Mikulášem Korutanským a krásnou pannou Margarétou. Kvůli nesvárům mezi Mikulášem a rodiči vyvolené nevěsty, nemohl být uskutečněn sňatek. Rytíř svou vyvolenou tedy unesl na hrad Děvín. Její otec vyslal na její záchranu ozbrojenou posádku, ale ta nedosáhla svého. Po svatebním obřadu, který se konal na děvínském hradu, opět došlo k další bitce, při níž ovšem v nerovném boji pan Mikuláš padl. Něšťastná mladá nevěsta skončila ve vlnách rychle tekoucího Dunaje a ukončila tak své trápení a utrpení nad ztrátou svého muže. Na ostrohu, z kterého skočila do toku řeky, postavili tedy Panenskou věž, aby připomínala příběh dívky Margaréty.

Na mohutném sklaním kopci se tyčí zřícenina hradu. Byl postaven ve 13. stolením, v 16. století byly provedeny další úpravy a po roce 1800 po napadení hradu napoleonskými vojsky, byl zničen…
Jako mávnutím kouzelného proutku se ocitáme o pár století zpět... Pod hradbami slyšíme dunění koňských kopyt, řinčení rytířského brnění a zbroje. Radost i nářek lidí… Stejně jako dnes, i tenkrát… prožívaje radost, štěstí, bolest…

Nádherný pohľad je v peknom počasí od rieky, pri plavbe loďou.

Podělte se a přidejte svůj komentář:

Pravidla komentářů

Omlouváme se, ale vkládání komentářů bylo z technických důvodů dočasně vypnuto.