Jeskyně Domica

Jeskyně Domica mě lákala dávno. Poprvé jsem ji navštívil v r.1961, tenkrát byla krásná prohlídka na loďce. Škoda, že dnes už se musí jen pěšky a prohlídka tak pozbyla na větší zajímavosti. Tato slovenská část mě zaujala víc než úsek této jeskyně na území Maďarska.

Byl jsem ve všech přístupných slovenských jeskyních. Všechny jsou velmi zajímavé. Nejvíc jsem se těšil na ty ledové, Dobšinskou a Demänovskou, ale nakonec se mi ty krasové líbily víc. Asi ve mne zbývá kousek pračlověka, v jeskyních se cítím jako doma. Líbí se mi jako jedna ze součástí hor, které mne vždy přitahovaly. Slovenské hory jsou velmi krásné a celkem i malé. Ztratit se v nich může člověk těžko. Ale lehce se může stát, že se třeba ztratit bude chtít. Naší milované civilizaci a všem, kteří ho nechápou. V tom případě všem přeji to nejpříjemnější se ztracení, nejlépe ještě s někým dalším, koho máte rádi. (Platí i pro všechny ztracené případy).

Jeskyně Domica, to je krásná vzpomínka na Slovensko, kdysi před lety jsem tuto oblast navštívila s babičkou, ale bohužel jsem přišla o prohlídku této jeskyně. Po letech tedy přesněji asi před čtyřmi roky, jsem se náhodou dostala do této oblasti znovu a to už jsem si nenechala do ničeho mluvit a stálo to za to. Nádhera sama, jenom škoda těch lodiček, musela to být nádhera, je dosti dlouhá a velice zajímavá. Říká se, že to je nejznámější jeskyně na Slovensku, ale i Dobšinská a ostatní ledové jeskyně jsou nádherné, možná i hezčí, ale chce to poznat osobně. Věřte mi, já tam byla a ráda se tam vrátím.