Slavkovský štít, vrchol

To je vždycky paráda, být už nahoře, na vrcholu a pozorovat okolní hory i hemžení. Příroda to krásně uměla stvořit a Martin vyfotit. Každý den bych chtěl sedět na nějaké takové hoře, kochat se a zírat.

Slavkovský štít rozhodně stojí za zdolání, výhled do Velkej Studenej doliny a okolí je nepopsatelně úchvatný. Byl to můj první výstup do více než 2 tisíc metrů a cestou jsem zažila cosi zvláštního. Nazvala jsem si ho "druhotná závrať". Když jsme se blížili k vrcholu (ten dojem má turista za celou cestu asi 10x :-) ), začal se mi houpat žaludek. Jsem přesvědčena, že to bylo z té nadmořské výšky, přece jen jsem děvče z nížiny. Ale co bylo horší, jak se mi houpal ten žaludek, začala jsem cítit závrať, ačkoliv jinak závratí netrpím. Kousek cesty s tímhle pocitem byl utrpením, ale naštěstí se žaludek před závěrečným výstupem suťovým polem umoudřil a s ním zmizela i ta "druhotná závrať" a nevrátila se ani cestou dolů, kdy výhledy na cíle příštích kroků nebyly pro člověka z roviny úplně příjemné nebo přinejmenším obvyklé. Ale ten výhled nahoře stál za to! (Škoda že tu nejsou fotky v pohledu dolů.)

Na tuto krásu jsem se vydala s kamarádkami. Když jsem vylezla nahoru ten pohled byl nádherný do Velké Studené doliny a ta výška pro mne byl zážitek, myslela jsem si jak nejsem vysoko a že se výš nepodívám. Nelítám a přeci jsem se výš podívala, bylo to ve Švýcarku na Jungfraujunoch kde ta výška je zhruba o tisíc metrů vyšší. Sice tam bylo dosti sněhu, ale musím konstatovat, že výhled na Slovensku byl hezčí.

Na Slavkovském štítu jsem byla pouze jednou ještě za Československa a doufám, že si to letos zopakuji. Takže mě fotka tady hezky naladila. Tenkrát jsem tam byla v červenci a celou cestu jsem šla v mlze,ve které bylo vidět jen na cestu a blízké okolí. Na vrcholu jsem čekala, jestli se stane zázrak a mlha se roztrhne. Většina lidí to po 20 minutách vzdala, já jsem s tátou čekala hodinu a zázrak se stal skutečností - Lomnický štít a další vrcholy jsme nejdřív jen nejasně tušili a pak se mlha roztrhla a viděli jsme je v plné kráse i s modrou oblohou a do dolin bylo také vidět. Pán, který nás s Tatrami seznamoval Slavkovskému štítu říkal "hora hor" a měl pravdu. Výhledy odtud opravdu stojí za to. Vysoké Tatry jako takové jsou moje srdeční záležitost a výstup na Slavkovský štít zvlášť.