Lomnický štít

S loňským pobytem ve Vysokých Tatrách a návratem domů mám spojenou jednu hezkou vzpomínku. Aniž bych to tušil, navštívil jsem stejná místa, jako před 50. lety má babička, včetně bydlení v obci Ždiar. Po návratu domů jsme na to přišli a vzájemně si ukazovali své fotky z daných míst. Ačkoliv byla již několik let velmi těžce nemocná, při prohlížení fotek a líčení jejích zážitků z Tater celá rozkvetla a omládla a bylo znát, že se jí vybavily vzpomínky z tehdejšího pobytu. Ten den byla velmi šťastná a spokojená. Zároveň to byl poslední den, kdy jsem ji viděl v takové náladě. Pár měsíců na to zemřela. Kdykoliv od té doby slyším o Tatrách, nevidím na prvním místě krásu tamní přírody a pohostinnost místních lidí, ale vybaví se mi laskavá a usměvavá tvář mé babičky.

Loňského roku jsme s přítelkyní uskutečnili z Tatranské Lomnice výjezd lanovkou na Lomnický štít, a to už po druhé. Prvně r.1994, kdy se dole v T.Lomnici přidělovaly jednotlivcům časy pro
nástup do lanovky - tam na místě v Lomnici. V r.2008 jsme taky dostali dole v pokladně čas pro nástup, jenže tento čas platil pro nástup na druhou část výjezdu - po přestupu na Skalnatém jezeru. My jsme v tento čas vyjížděli podle starého zvyku z Lomnice, takže nahoře na Skalnatém plese náš přípoj ujel. Dole v Lomnici bylo krásně, nahoře na Skal.plese skoro neviditelno. Slováci byli tak laskaví a vzali nás do dalšího spoje (bylo tam víc dětí, takže povolená váha nebyla překročena). No a když jsme vyjeli na vrchol štítu, udělalo se zase hezky.
Takže to celé dopadlo šťastně.

Podělte se a přidejte svůj komentář:

Pravidla komentářů

Omlouváme se, ale vkládání komentářů bylo z technických důvodů dočasně vypnuto.