Slovenské halušky s brynzou a slaninou

Když vidím halušky, vzpomenu si vždycky na ty, které tenkrát nám, hladovým turistům, připravili v místní krčmě Muzea slovenskej dědiny v Martine. Do muzea jsme vyrazili v pár volných dnech co nám zbyly z přechodu Velké Fatry a na místo dědiny (za městem) jsme po dlouhém hledání dorazili skoro z posleních sil - avšak sluncem prozářené halušky, které nám děvečka přinesla, byli nejlepší jaké jsem kdy jedla, od té doby se jim zatím žádné nevyrovnaly. Jejich chuť a záři vidím dodnes.. A už se mi sbíhají sliny ;-)

Halušky, mňam mňam, ty já ráda. Pojmenovaly jsme tak i náš cyklovandr kolem Slovenska - expedice Haluška - no a samozřejmě jak byla možnost tak jsme haluškám neodolaly.
Už je dělám i doma, teda z prášku, ale i tak jsou výborné. A nejlepší jsou když si k nim udělám smetanovou omáčku s nivou a cibulí. To je teď jedno z mých nejoblíbenějších jídel.

Pohled na vaši hezkou fotku u mne vyvolal nejen "Pavlovův reflex", ale úplně zákonitě i vzpomínku na naši, dnes již rodinnou, historku! Studoval jsem v Žilině, odkud mám i manželku, a proto jsme Slovensko procestovali křížem krážem. Často s námi cestují i naši, dnes již dospělí synové s rodinami. Když byli kluci malí, objednali jsme jim jednou v jedné kolibě halušky, ale nemohli jsme je do nich dostat - ani za nic! Vzpomněl jsem si na "národního" hrdinu Juraje Jánošíka a začal jsem jim vyprávět barvitě "upravenou" pověst o něm a jeho družině - skoro za každou větu jsem zakomponoval teorii, že všichni měli tolik síly proto, že stále jedli halušky s bryndzou a slaninou, a že právě ty bryndzové halušky jim dávaly sílu. Už nad talíři si začali po každé lžičce přeměřovat svaly. Zkrátka, halušky zmizely s talířů a synové, kteří mají již své rodiny, dodnes - přestože žijí v Praze - dokonce sami osobně, připravují halušky při jakékoliv (i slavnostní) příležitosti v rodině. Samozřejmě, že nikdy nezapomenou zmínit "dědovu" historku s Jánošíkem a zázračnými účinky halušek na sílu, a tak se nejen dobře najíme, ale i pobavíme. Už jen proto, že moje (naše) "Pohádka o Jánošíkovi a haluškách". platí i na vnučky!

Halušky - přes všechny dny slovenské kuchyně v ČR jsou prostě nejlepší ty na Slovensku. Tři typy na nejlepší - chata Zverovka v Roháčích, hospoda na náměstí (návsi) v Košariskách a motel v Martině - když jedu od Žiliny, po pravé straně hned za cedullí "Maartin". Dobrou chuť.

Tak tohle je nejlákavější !!!

A co teprve - slovenské strapačky, kapustnica, kyselica, lokše, korbáčiky, oštěpok, žinčica ...
I když každý "naozajstný Slovák" vám řekne, že stejně ty nejlepší halušky jsou od maminky.

Jen škoda, že taková dobrota je nyní pro našince za eura. :-(

Při pohledu na tuto fotografii mi kupodivu ihned nenaskočí Pavlovův reflex, ale vybaví se mi vzpomínka na dovolenou před již více lety. Trávili jsme krásnou dovolenou nedaleko Rožnavy, spali pod stany a toulali se po krásách Slovenska. Společnost nám dělal zpěvák Wabi Daněk, který nás večer co večer u táboráku bavil svými písničkami.Ale přes den odpočíval, nikdy se nám ho nepodařilo vylákat ani na nejmenší vycházku. Jednou jsme se chystali do nedalekého městečka, kde jsme měli v restauraci zamluveno posezení u halušek. A nestačili se divit, když jsme viděli, že Wabi byl připraven mezi prvními a byl ochoten za touto lahůdkou vyrazit na asi 4km cestu. To tedy musela být silná motivace!

Halušky mě vždy připomenou moji slovenskou spolubydlící z koleje v Praze. Chtěla nám udělat halušky a chyba byla, že poslala nakoupit dva neznalé Čechy, takže žádné typické slovenské halušky nebyly, protože prý to z taveňáku dělat nebude.

Jednou jsem byl na Slovensku dostal pozvání od jedné mladé ženy na halušky.Ta žena mi řekla,že
takové halušky jakoje vaří její stará mama jsem ještě nejedl.Měla pravdu!Byla to mňamka.
Občas jsem si dal v restauraci.Ale takové halušky jak je vařila ta stará mama snad neuvaří už nikdo!

Podělte se a přidejte svůj komentář:

Pravidla komentářů

Omlouváme se, ale vkládání komentářů bylo z technických důvodů dočasně vypnuto.