Výstup na Halfdome

V Černé Hoře se mi zalíbil jeden skalnatý kopec, řekla jsem si, že tam vylezu. Nechtěla jsem se vracet na pokoj kvůli převlékání, tak jsem to riskla s kabelkou a v pantoflích.. Koukám, že tady by mi asi odjela kabelka i pantofle hodně rychke zpátky dolů:-)

Dobrý den Martine,
včera jsem byla na Vašem promítání v Pardubicích, moc jsem se těšila, protože podobnou cestu jsme absolvovali díky mojí sestřenici v roce 2001, líbilo se mi vaše vyprávění, navštívili jsme spoustu stejných míst a musím přiznat, že vaše postřehy mi připomněly spoustu zapomenutých pocitů z naší cesty...díky.
Ale teďka ke komentářům:
mám spíš spoustu dotazů: např. jak dlouho (hodinově) trval Váš výstup na Halfdome? Z vašeho vyprávění mě to ohromě nadchlo - v r. 2001 jsme se smáli, že to za 10 let zopakujeme, a tohle by byl bezva výlet ... zvládne to i průměrný běžně pouze chůzí do práce "netrénovaný" turista?
Díky Lenka J.

Je to krásný pro odvážný, já radši foto..

Nevím co mě k tomu vedlo, ale při pohledu na tuhle fotku jsem si vzpomněl na jeden argumentační logický klam s názvem šikmá rovina. Můžu uvedst jeden příklad tohoto klamu, který je z wikipedie: "Když povolíme volné pobíhání psů po parcích, lidé si je budou bez košíků brát i do autobusů a za chvíli i na palubu letadel, a od toho už je jen krůček k tomu, aby pokousali pilota a způsobili leteckou katastrofu."

A dolů to sjedeme po zadku.....

Jen aby nepřišla bouřka.... Mě tam bouřka zastihla a nikomu tento zážitek nepřeji. Halfedome jako nejvyšší bod v okolí bouřku, blesky přitahuje. I přes varování, které je na ceduli před výstupem, jsem nahoru za bouřky šel. Na vrcholu jsem cítil, jak mi elektřina, kterou byla skála nabitá, probíjí do nohou. Udělal jsem pár fotek a rychle seběhl dolů. Večer jsem v infocentru zahlédl knihu, která se jmenovala Úmrtí na Halfedome, kde většina úmrtí byla způsobená zabitím bleskem. Tak jsem si oddechl, že to takhle dobře dopadlo. Ale příště raději osud pokoušet nebudu.

Zdravím Vás,
přesně na tuto část jsme koukali z protějšího kopce (v září 2005 při našem 3-týdenním putování JZ USA) a žasli, jak tam někdo může lézt, vylézt a pak se ještě ve zdraví vrátit! Klobouk dolů, díky za pohled který bych jinak nepoznala. Ale stejně upřímně nelituju, že jsme do toho sami nešli ;-)
Lenka

Rychle nahoru! Svět se začíná nebezpečně naklánět...

Ahoj, protože mi výšky dobře nedělají, skončila jsem dole pod kopcem u hromady rukavic.....tedy ne že bych spadla, ale hrůzu z dalšího výstupu se mi nepodařilo překonat.
I tak cesta sem stála za to :) nezapomenu