Na leteckém snímku malé říčky v zelené aljašské tajze jsou krásně vidět její klikatící se meandry čili zákruty. Jsou také zřetelně vidět místa, kudy vedly říční meandry v minulosti, než si voda našla dnešní koryto. Jako třešničku na dortu můžeme dokonce vidět přímo proces stěhování říčního koryta, kdy si voda právě našla novou zkratku místo cesty nejvzdálenějším meandrem. Ten se tak postupně zanese a zanikne.
Tak tomu se říká nedotčená příroda.... Říčka se doslova vine jako had v pralesním podrostu.
Vloženo: 3.2.2012, 8:02
Příroda je mocná čarodějka!
Vloženo: 8.2.2012, 11:06
Čím více má člověk informací a faktů k místům, kudy hodlá putovat, tím větší má naději na přežití. Ale ta nejdůležitější rozhodnutí činí každý sám v sobě, žádná příručka ani encyklopedie neporadí, po kterém břehu se vydat. Stejně jako řeka meandruje krajinou, tak i člověk, aby nakonec dosáhl svého cíle, hledá si svou cestu jedinečným způsobem...
Vloženo: 10.2.2012, 13:55
Podobný pohled, pokud se nemýlím, je i na horní tok řeky Vltavy na Šumavě. Meandry jsou krásné, ale, jak známo, i zanikají. Tak jako ten uprostřed nejhořejší na snímku. Břehy byly prolomeny a vzniká tzv. mrtvé rameno. Protože ale řeka - ta je živá, tedy ne v plném významu tohoto slova, ale nikoli stále stejná, naopak stále se mění. Jak známo: nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky, že...
Vloženo: 19.2.2012, 17:14
Rukopis této řeky je nádherný.
Vloženo: 9.3.2012, 15:24
Jo, příroda si dokáže pěkně hrát! V tomhle případě s vodou a vrstvou písku a hlíny na dně nějaké mělké zalesněné a podmáčené doliny. Parádní pohled shůry! …jééénže!!! Když se shůry snesete na dno takovýhle „krásy“, tvrdá realita z mysli rychle vytěsní okouzlení z úžasných přírodních scenérií, obdivovaných z ptačí perspektivy! A příroda si začne hrát s Vámi! Octnete se v neprůchodné křovinaté změti zakrslých olší, břízek a borůvčí na bažinatém podkladu, obklopené těžko prostupnou severskou tajgou… „Zjara“ (tj. v červnu) se tady jen těžko bráníte bzučivým „hovadům“, který vám do masa vykusují kousky kůže a způsobují špatně se hojící krvavé boláky. Přes „léto“ (tj. v červenci) si neodpočinete od otravnýho pískotu mračen komárů, kterým se s neuvěřitelným úspěchem daří nacházet sebemenší nezakrytý místa Vašeho těla, a na „podzim“ (tj. v srpnu) si na závěr sezóny zhusta užijete, někdy až k amoku dohánějící dotěrnosti sotva viditelných agresívních muchniček. Bez moskytiéry a rukavic nemáte šanci v téhle divočině normálně fungovat, ani když jste v repelentu „naložení“ od rána do večera! Ale i tak tahle malá krvavá daň za poznání, nejen drsnýho života v nedotčených zákoutích divokýho severu, určitě stojí….!!!
Inspiruje Vás tento obrázek? Líbí, nelíbí? Byli jste tam? Máte odtud zajímavý zážitek, radu, zkušenost?
