Los aljašský (Alces alces gigas) je největším druhem jelena na světě. Největší samci mohou vážit až 800 kg, což je více, než váží i ten největší medvěd grizzly. Losí samci mají typické lopatovitě ploché a rozložité paroží. Na Aljašce jsou losi poměrně hojní a je velmi pravděpodobné, že je při své cestě zahlednéte. Jejich celková populace se tu odhaduje na 150.000 kusů.
při pohledu na tohle zvíře se vždy ptám, jakto, že nespadne na čumák, když má tak ohromnou hlavu, navíc potom s parožím? vždyť to nemá ničím vyvážené vzadu!
Vloženo: 3.3.2012, 9:50
Losy prostě miluju! Ačkoli někdy působí v přírodě svým chováním a výrazem ve „tváři“ poněkud přihlouple, tělesnou konstitucí i trochu komicky, a v případě, že to na podzim přeženou se zkvašenými bobulemi a malvicemi, a předvádí pak naprostou grotesku, upřímně obdivuju jejich sílu a majestát! Je to úžasný zážitek, když ho při toulkách tajgou potkáte v travnaté dolině u potoka, on si Vás trochu znuděně, prohlíží, protože něco takového ještě v životě nepotkal, a když zjistí, že mu nestojíte za to, aby Vám věnoval víc času, tak svou klátivě houpavou chůzí nevzrušeně odejde přes palouk a zmizí mezi lišejníkem ověšenými modříny! A když potom potěžkáte dobře třicetikilovou „lopatu“, kterou dokonce v páru nějaký „drobeček“ nosil jako ozdobu a pracovní nástroj na hlavě, tak se Váš obdiv ještě znásobí. Nádherné zvíře! I z druhého pohledu… Při životě v tajze je los přirozenou součástí divočiny a pro Vás se stává možným zdrojem potravy – lovnou zvěří. I "malý" mladý los Vám zajistí zásoby masa na velmi dlouhou dobu. V podmínkách věčně zmrzlé země – permafrostu, stačí v ledovém svahu pod vrstvou mechu a lišejníku vyhloubit jámu, rozporcované kusy masa do této přírodní lednice uložit, pořádně zakrýt větvemi, znovu mechem a lišejníkem zaizolovat, a máte na dlouhé týdny o starost míň. Přičemž následné „lukulské hody“ u neuvěřitelné hromady vonících horkých kostek na tuku osmahnutých čerstvých losích jater a srdce, jsou nejen velkým zážitkem i pro zkušené „trapery“, ale taky příjemným obohacením běžné stravy. A když to ještě doplníte zdravou delikatesou – na kousky nakrájeným osoleným a lehce opepřeným syrovým morkem z dlouhých kostí, jste schopni si už pak jen dopřávat dlouhého odpočinku se svátečním pocitem naprosté vnitřní sytosti!
Vloženo: 9.4.2012, 19:10
Největší losi žíjí na Yukonu a právě na Aljašce. Při pohledu na tuto losí samici, se ani nechce věřit, že by byla schopna při obraně svých mláďat zabít medvěda. Tato skutečnost je o samicích losa známa. Kromě medvěda si poradí i s vlkem (tomu bych věřil) a dokonce by mohla zabít i člověka.
Na jedné fotografii během promítání nám pan Loew ukázal značku, která upozorňovala na výskyt losů v okolí silnice. Měla své opodstatnění, protože losí život často končí právě při srážce s automobilem na silnicích protínajících lesy. Na této značce byl los označen anglickým jménem "moose". Za toto pojmenování vděčí los severoamerickému indiánskému kmeni Algonkinů, což v jejich řeči znamená "požírač větví". Los totiž spořádá každý den několik kilogramů listů, vetviček a pupenů. To by nebylo až tak překvapující. Co je pro mě ale zajímavým zjištěním, že tento největší jelenovitý sudokopytník s oblibou plave a potápí se. Kromě velkých jezer tak činí i v mořích, kde se prý může potopit až do hloubky pěti metrů. Nebyla by to zajímavá podívaná potkat při potápění losa?
Vloženo: 12.4.2012, 2:18
Bylo by zajímavé mít doma na stěně právě lebku losa.
Inspiruje Vás tento obrázek? Líbí, nelíbí? Byli jste tam? Máte odtud zajímavý zážitek, radu, zkušenost?
